Shadoworld

2010-09-02 21:54:25 Midnight, Stínová bytost

Okej, masakr v Devínskej Novej Vsi. Měli to i v BBC, tak předpokládám že víte o čem mluvím. Taky asi většina z vás ví, že v Devínskej bydlím. A vono se to stalo přímo pod naším barákem.

Já to celý prospal, vzbudila mě až máti když těsně po skončení všeho toho bordelu vrazila do izby aby skontrolovala jestli žiju.

Všichni jsou z toho mimo, posttraumatickej stres a nevím co, máti na to nemůže přestat myslet a to vlastně ani nic neviděla, jen slyšela střelbu a viděla jednoho raněnýho, a krom toho to samý co já v telce, ve správách. Prostě jsou z toho všichni rozhození.

Já ne. Nic. Nil. Nada. Všichni mluví o tom jak je najednou Devínska úplně jiný sídliště a že už nikdy nebude stejný, divně/podezíravě/se strachem na sebe lidi koukaj na ulici, na zastávce, všude. Prostě jako kdyby nám tady padlo WTC.

Já to nechápu. Tedy... chápu, rozumově, ale pocitově vůbec. Absolutně se mě to nedotklo, nic v souvislosti s tím necítím, nebojím se, nejsem šokovanej, nestříhnu jestli na mě někdo nemíří automatem na zastávce, prostě ten samej svět. Dneska, jak jsem šel domů, proti mě šli dva kluci, mohli mít tak 12-13 let, na ramenou kuličkovej AK47. První moje reakce byl sarkastickej smích ve smyslu "a pak se divte...", druhá reakce byl sarkastickej smích při představě jak na ně asi koukají, všichni ostatní.

Přijde mi to zvláštní. Ne proto, že mě celé okolí přesvědčuje o tom že to není normální, prostě proto, že mi přijde zvláštní že někdo asi 20 metrů od mýho baráku postřílel sedm (a zranil 20) prakticky náhodných lidí bez nějakého (zjevného nebo známého) důvodu, a ve mě to nevyvolává absolutně žádné, doslova absolutně žádné pocity.

Nejde o odpuštění/neodpuštění, chci hlavně názor. Díky.

2010-08-31 02:03:06 Anup, Člověk

Já nevím, jestli je to tím, že mám trochu popito...:D
Ale už vím, proč jsem se neměl moc rád... - protože jsem se měl rád tak moc, že dávat si to najevo by bylo moc nápadné. Je to vůbec možné... Kurnik, poslední dva měsíce si to myslím - jsem hodně dobrý člověk, mám kvality, kterými jen tak každý neoplývá.
Proč jsem to neviděl dřív...

No lepší to vidět teď než nikdy... Mám pocit, že všechno získává nový rozměr... Omlouvám se, jestli to není zpověď.

2010-08-08 21:46:35 FireFly, Člověk

Je mi na nic... jsem uplne prazdna... dutá nádoba ... je tohle vubec zpověd ? asi ani ne.. ale to je všechno co mam v hlavě.. nějak se to na mě všechno sype...

Dodatek

2010-06-17 11:03:13 Někdo ví ..., Host

Vzdávám to. Lituji toho, ze jsem kdy zkusila pervitin. Zničil mi život a všechno co mohl. Už tak dál nemůžu, přestat nezvlánu a dál takhle žít taky ne. Aspoň bude o jednu feťačku míň. Nesnáším se a nevydržím se sebou, jinou cestu než "zlatou dávku" nevidím. Když už umřít tak tím co mě zničilo. Udivuje mě jak je Slečna FireFly pyšná na to, že fetuje. Teda aspoň to tak vypadá. Přeji ji tedy mnoho štěstí ....

Nemyslím, že by mi to někdo odpustil, ani si to nezasloužím ...

2010-05-29 21:18:44 Midnight, Stínová bytost

Promiň, blackie... :-(

2010-05-26 23:23:35 anonym, Host

Rozešel se se mnou přítel. Na čarodky jsem se kousla s jiným. Viděl nás jeho nejlepší kamarád a dospěl k názoru, že by asi bylo nejlepší jít rovnou za mým nynějším bejvalým a všechno mu to říct. A to bez toho, aby mi řekl, že to hodlá udělat. Beztoho, aby mi dal šanci aspoň to zkusit vysvětlit. A můj bejvalej teď všude chodí a rozhlašuje, jaká jsem děvka. Všichni, se kterejma jsem na těch čarodkách byla a o kterejch jsem si myslela, že jsou moj kamarádi, se teď tváří, jako že mě neznají (až na pár výjimek). Já vím, že to, co jsem udělala bylo špatný. A mrzí mě to. Nikdy předtím jsem nikoho nepodvedla a znova už bych taky nic takovýho neudělala. Tak proč o mě všicni tvrdí takový věci, když mě vůbec neznají? Když omě v podstatě nic neví?

2010-03-17 12:30:09 pejtn, Člověk

nenávidím se za to, že jsem dopustila aby se jí někdy někdo dotknul....pomstím tě!!!

2010-03-13 14:57:15 Silver.Tears, Člověk

Všechno jde ruku v ruce, jakmile jednou začnete propadat depresi, cítit se bezcenní a ztracení, spustí se lavina problémů, které z vás pomalu vysávají zbytky nějaké lidskosti. Ztrácíte motivaci k tomu pokoušet se ještě něco z toho řešit, začínají problémy ve škole, ze kterých se stávají rodinné problémy, když vaši rodiče patří právě k těm, kteří známky považují za nejdůležitější kritérium toho, jak dobrý život vede jejich dítě. Všechny ty hádky, slzy a stavy na které by jste nejraději zapomněli už pak nemají konce...

Pokus o sepsání toho, co se slovy tak úplně vyjádřit nedá...

2010-03-07 06:27:04 Midnight, Stínová bytost

Lidi, prosím, komu z vás na shadoworldu záleží, že by mu chyběl kdyby nebyl, napište mi k tomuhle koment, potřebuju motivaci, prosím prosím...

2010-02-10 14:41:15 Blackmagicwomen, Dárkyně naděje

Nenávidím bezmoc... nenávidím, když někomu chci pomoct a dotyčný to ode mě nechce nebo vím, že má pomoc by byla i tak možná k ničemu...nenávidím pocit, že mě můj spasitelský komplex ovládá...nenávidím, když mi nezbývá nic jiného než stát a dívat se...

nenávidím se za to, že jsem bezmocná...

2010-01-22 14:27:03 adee, Člověk

Poslední dny to je hrůza, nevím co si mám myslet a co očekávat. Asi s přítelem prochazíme krizí nebo se náš vztah blíží ke konci. Nevím ... jednou je uplně v pohodě a pak mi zas píše, že čekal, že to bude jiné.
Je to hrozné, když chce konec tak ať to řekne. Vím, že mi teď budete psát jestli fakt stojím o to, aby mi řekl, že je konec, ale já stojí. Chci vědět pravdu. Už dva týdny je to uplně o ničem ...

2010-01-14 15:55:45 Tulasi, Člověk

Doufám, že má zpověď nebude pro Vás ničím. Jen se mi to všechno kupí v hlavě a chce to ven. Začíná toho být moc. Škola se kupí, vůbec nic nestíhám a strašným paradoxem je, že vlastně nic nedělám. Nedokážu se vybičovat k lepším výkonům, s tím jsem nikdy dřív problém neměla. Tak nějak rezignuju. Hlásit se na UK? Dřív to pro mě byla jasná volba a brala bych pod svoji úroveň hlásit se na jinou VŠ. A nyní? Příjimačky se blíží,stejně jako maturita a já počítám s tím, že půjdu na VŠE. Proč taky ne? Titul jako titul. Hlavně si udělat život alespoň trochu jednodušší. Jsem ubohá. Líná, možná už vyčerpaná z neustálého předstírání života na plný plyn. Chce se mi spát. Zítra píšu z matiky. Chce se mi strašně spát. Vždyť taky jo, proč nedostat bůra na vysvědčení,vžďyť se z toho nestřílí... Je to tím, že stárnu? Kde ten zlom nastal? Nebo je to prostě odezva na to, že jsem tři roky fakt šprtala a teď už nemůžu? Mozek se brání? Určitě nejsem jediná, kdo si tím prochází. Nechci asi ani radu, jak proti tomu bojovat...je mi to totiz celkem fuk, zatím. Chci spíš slyšet, že to časem zmizí. Aby těch zmatků nebylo málo, jsem zamilovaná. Po dlouhé době je to opět tady. A je to zvláštní. Bylo mi ublíženo a já se stáhla do sebe. Je mi samotné v sobě fajn. Ale teď se mi tam kdosi zvenku tlačí a otírá se o mě, o moji ochranou izolaci, kterou jsem si kolem sebe vytvorila. A po dnešní společné noci mi přijde, že už ani žádná izolace není. Zničil mi ji. Připadám si nahá. Mám ho zatracovat? Či mu děkovat? Vthl do mě prudce a všechno rozházel, rozbil a pomíchal. Není to nepříjemné. Jen se cítím jako kdybych šla po tenkém ledu,každou chvíli se probořím. Krade mi mé tajemství. Jsem dost silná na další pád? Jsem dost silná na to vzlétnout? Zatím poletuji jen tak při zemi, bojím se vzlétnout výš ať ten pád, pokud přijde, není tak bolestivý...

2010-01-07 14:50:23 Blackmagicwomen, Dárkyně naděje

Jsem šťastná :-)

(vím že je to asi spam co sem nepatří, ale nevím kam jinam to napsat :-) )Odpusťte mi to:-)

2010-01-05 20:18:31 Tulasi, Člověk

Je nějaký nepsaný zákon, že chleba namazaný máslem vždy spadne namazanou stranou dolů. Pak máme další pravidlo a to, že kočka vždy dopadne na všechny čtyři. Zajímá mě ale jakým způsobem či spíš na jakou stranu dopadne, chleba s máslem na hřbetě kočky?

Dík
Vaše dumající Tulasí

2010-01-02 19:53:11 djalah, Člověk

Tak jak to zkrátit. Přítelkyně přečerpala účet, přišla o brigádu a chytře nikomu nic neřekla. Takže je z toho po p§r roce průšvih jako kráva protože nezvládala ani úroky. Její rodiče jsou banda čůráků, takže když jsem se to dozvěděl, nabídl jsem pomoc. Jenže nemám svůj účet a protože to spěchá, musí moje peníze poslat rodiče. Není to poprvé co jí něco dávám, takže si myslí, že mě sprostě využívá a já jsem uplně blbej. No a já se tu mlátím hlavou do zdi, protože je to pořád něco. Chová se jako dítě a já ji miluju, ale už tu z toho lezu po zdi, protože je to každou chvíli něco, vždycky to sice vypadá, jako by v tom byla nevině, ale vždycky udělá nějakou úplnou kravinu která z malého problému udělá katastrofu. Například díky tomu že nic neřekla je to teď dvakrát tak velký dluh. Mně už z toho hrabe. Nevím, co mám dělat, prostě to psychicky nezvládám, protože vždy kdYž jsem relaivně v klidu, je na obzoru další její katastrofa. Nebo ne, ze všeho jí vinit nemůžu. Kamarádka má rakovinu, jiná tvrdila že je mrtvá aby se zbavila všech závazků. Co se do hajzlu dá dělat???

Ani nevím, jak se u tohohle dá hodnotit vina, snad jestli jsem debil nebo ne.